Bonneville Salt Flats

Utah

[Mapa]

To co zdánlivě vypadá jako sníh jsou jen tuny soli pokrývající poušť na místě někdejšího obrovského jezeraPři pohledu na mapu státu Utah je západně od hlavního města Salt Lake City patrná obrovská prázdná oblast bez měst, osad i silnic. Pouze moderní dálnice I - 80 protíná toto pusté území napříč od východu k západu. I samotní Mormoni, kteří se o počáteční rozvoj Utahu zasadili nejvíce, se na svojí dlouhé a strastiplné cestě napříč kontinentem zastavili, po překonání hřebenů Rocky a Uinta Mountains, právě zde - na pokraji obrovského Great Salt Lake. Jako by snad tušili, že dál na západ se rozkládá už jen neobyvatelná pustina, táhnoucí se od Salt Lake City zbytkem Utahu a převážnou částí Nevady dalších 500 mil.

Čerstvé solné krystaly vyrážející z nedávno lehkou přeháňkou namočené solné vrstvyPlochá pouštní oblast rozkládající se na ploše 130 mil mezi Salt Lake City a hranicí Utah / Nevada je opravdovou ukázkou dokonalé pustiny. Může za to nejen obrovské sucho a letní vysoké teploty, ale zejména množství miliónů tun soli, která toto území pokrývá. Jde o pozůstatek vyschlého jezera nazývaného Lake Bonneville, které zde existovalo v rozmezí před 32 až 14 tisíci lety. Svojí rozlohou 325 x 135 mil se spíše jednalo o vnitrozemské bezodtokové moře, do nějž směřovaly toky řek i všechny lokální srážky. Díky tomu se v něm za dobu existence nahromadilo velké množství solí a minerálů, které po jeho vyschnutí zůstaly vykrystalizované na povrchu.

Známé rekordní vozítko The Blue Flame Díky pozvolnému vysychání jezera vznikla na povrchu zbylé vrstvy soli absolutně rovná plocha na níž je dokonce pozorovatelné i zakřivení zeměkoule. Solný povrch je ztvrdlý do pevné bílé krusty, kterou jen jednou za čas namočí ojedinělá dešťová srážka. Právě tyto unikátní podmínky umožnily právě zde vzniknout novodobé rychlostní závodní dráze - Bonneville Speedway. Ta byla svědkem pokroku ve vývoji rychlostních vozidel v průběhu 20. století, právě zde byly vytvářeny a následně překračovány rychlostní rekordy vozidel pohybujících se v kontaktu se zemí.

Moderní závodní vozítkoNovodobá historie závodění na Bonneville Speedway se začala psát již v roce 1896, kdy toto místo popsal jako lokalitu vhodnou pro závodění W.D. Rishel v průběhu motocyklového závodu z New Yorku do San Francisca. V roce 1914 zde vzniká první i když ještě neoficiální rychlostní rekord 141,7 mph (226,9 km/h). Pozdější překračování rychlostních hranic 300, 400, 500 a 600 mph šly po sobě v závislosti na vývoji a modernizaci závodních vozidel. Nejvíce uznávaným místním rekordem je rychlost 622,4 mph (1001,01 km/h), kterou na zdejší solné pláni pokořil v roce 1970 Gary Gabolich na raketovém vozidle The Blue Flame. Samotná dráha prošla v průběhu své existence také vývojem, v současnosti jde o 16 km dlouhý úsek široký 24,4 m.

Vyhlídková terasa na severní části Rest Area na exitu číslo 10Při cestě ze Salt Lake City na západ po I - 80 se solné pole nedá minout. Na dálničním exitu číslo 10 je na Rest Area vybudována vyhlídková terasa z níž je pěkný rozhled na západní část solné pláně i hradbu hor zdvihající se na hranici s Nevadou. Užitečné jsou také místní "Foot Wash" - sprchy na boty, kde pokud si návštěvník nechce nechat solí rozežrat podrážky a koberečky v autě, může případnou našlapanou vrstvu soli z bot pohodlně omýt. Sůl, pokud je její povrch jen trochu vlhký, se snadno našlape na boty a každý, kdo se projde po solné pláni si za chvíli může připadat jak s olověným závažím na botách.

Každý kdo se projde po solné pláni jistě uvítá možnost si z bot omýt našlapanou vrstvu soliNa exitu číslo 4 je odbočka vedoucí na začátek závodní dráhy, první část je asfaltová, zbytek už jen zpevněný, ale snadno překonatelný. Na konci jsou cedule popisující historii místa i některé zde dosažené rekordy. Množství vyjetých stop vedoucích z cesty na povrch solné pláně vypovídá o nadšencích, kteří sem přijíždějí otestovat možnosti svých vozů nebo se jen chtějí projet po známém závodišti bez možnosti nechat se změřit nějakým zbloudilým a nudícím se sheriffem. Při návštěvě Rest Area na Exitu 10 je lepší sjíždět z I - 80 ze západního směru, vyhlídková rampa je postavená sice na obou stranách dálnice, ale severní je mnohem lepší a obě části exitu nejsou mexi sebou spojené. 

Příběh jak vystřižený z pohádky o Pyšné princezně. Jedna strana města svobodná a prosperující sousedí s druhou částí topící se v nábožensky založených předsudcích držící toto místo někde na úrovni 19. století. A množství lidí jezdící na víkendy ze Salt Lake City za necenzurovanou zábavou. I takový je obraz hraničního městečka Wendover.Od závodní dráhy je to už jen pár mil do hraničního městečka Wendover, kde je dobře vidět rozdíl mezi jeho chudou částí ležící v Utahu, v němž nábožensky založení Mormoni dusí veškerou zábavu a svobodnou částí v Nevadě, kde jsou kasína, hotely a prosperita. Stačí přejet pár metrů a je legálních tolik věcí, o kterých si obyvatelé Utahu mohou v jejich státě jen nechat zdát nebo se za nimi trmácet přes nehostinnou poušť. Ale podobně je na tom i Kalifornie a Las Vegas, i tam je vidět proud lidí valících se každý víkend za svobodnou necenzurovanou zábavou.
 

 

                   

                   

 

Tato stránka je součástí webu LaMar & Southwest USA