Burro Schmidt Tunnel

California

[Tip] * [Mapa]

Více než 30 roků kopal jediný muž úzký tunel skrz horu uprostřed Mojave Desert v Californii. Byl jím William "Burro" Schmidt, jehož dobrovolné nucené práce začaly krátce po roce 1906.

Schmidt se narodil v roce 1871 ve městečku Woonsocket ve státě Rhode Island, ale v jeho 24 letech mu doktor objevil tuberkulózu plic. Té již před tím podlehlo jeho 6 starších sourozenců. Podle odhadů lékařů i jemu už zbývalo jen několik měsíců života. Jedinou šancí na uzdravení se zdálo být přestěhování do horké pouště v Californii, kde vysoká nadmořská výška a suchý vzduch mohly pomoci utlumit nemoc. Nikdy před tím to nebylo vyzkoušené, ale Schmidt odchází z východního pobřeží USA a usazuje se v blízkosti městečka Ridgecrest v jižní Californii. Obživu nachází jako prospektor, hledá v poušti nová ložiska kovů a nerostů pro těžební společnosti. Krátce po roce 1900 objevuje náznak ložiska mědi a zlata v pohoří El Paseo.

Po uplatnění nároku na nález se stěhuje na toto místo v nadmořské výšce 1300m a začíná s těžbou. Obrovskou nevýhodou se ukázala být odlehlá poloha, jediná přístupová cesta k dolu vedla kamenitým kaňonem Last Chance, kterým mohli projít leda mezci. Potřeba dopravovat vlastní vytěženou rudu do pece v Mojave City, ale také profitování z poskytování tunelu k dopravě měděné rudy z nedalekého dolu na úpatí Cooper Mountain, byly původní důvody vedoucí k započatí tak impozantního díla.

V roce 1906 začíná Schmidt s pracemi na tunelu, který by měl výrazně zkrátit cestu skrz hory. Bez něj bylo nutné pohoří obejít a cesta tak vzala více jak 40 mil navíc. Po čtyřech letech práce v podzemí nastal zlom, společnost The Southern Pacific dokončila železniční spojení skrz údolí Indian Wells, navíc nová a moderní cesta byla dobudována i k dolu Dutch Cleanser Mine. Tím bylo naprosto jasné, že tunel už nebude nikdy využíván k původním záměrům.

Práce na tunelu však neustala a změnila se na celoživotní cíl. Posedlost prokopat se žulovou horou trvala dalších 28 let, tedy celkem 32 let. Schmidt pracoval příležitostně na blízkých farmách, aby si vydělal jak na obživu, tak i na dynamit a černý prach používaný k ražení tunelu. Na jeho usedlosti v pustých horách mu dělali společnost jen jeho dva mezci, Jack a Jenny. Stejně jako jejich paličatost, tak i jeho vlastní touha po dosažení cíle mu přisoudila přezdívku "Burro" - mezek. V době kopání byl sám několikrát na pokraji sil, navíc snaha srazit náklady dolů jej nutila zkracovat dutnáky k dynamitu. Často se stávalo, že expoze přišla dříve, než stihnul doběhnout do bezpečí vně tunelu, což se podepsalo zejména na jeho sluchu. Někdy trvalo i několik měsíců, než byl odstřelený materiál vyvezen a odstraněn z podzemí. Nakonec, po vykopání zhruba 630 metrů dlouhého tunelu se mu naskytl pohled na Koehn Dry Lake z jižní strany hory. Pokořil horu, ale většina jeho života byla pryč. Nyní, 68 let starý, náhle ztrácí zájem o své dílo a opouští svůj srub. Prodává pozemky, odchází do údolí, aby se k tunelu již nikdy nevrátil. Po 16 letech od dokončení tunelu umírá ve věku 86 let.

Tunel je dlouhý 630 metrů a široký 1,5 x 2,2 metru a na několika místech se rozšiřuje do větších dutin. Ve druhé třetině se tunel větví, avšak levá část chodby po prudké zatáčce končí, nedodělána. Je odhadováno, že bylo přemístěno 5800 tun materiálu. V tunelu se drží stálá teplota a vlhkost, je zde znát mírný průvan, který přes den napomáhá větrat prach, zvířený kroky návštěvníků. Krom samotného tunelu je zde k vidění i původní dřevěné stavení, v němž Schmidt žil v době kopání. Jeho vnitřní stěny pokrývají noviny a časopisy z 20. a 30. let, sloužících jako izolace. Všechny předměty tu vyprávějí příběh jediného muže. Na starých rezavých kamnech pořízených za 4 dolary v bazaru si Schmidt vařil 2x denně jídlo a přes noc na starém rozvrzaném gauči nabíral síly pro dny další a další.

Od roku 1963 je usedlost i pozemky s tunelem ve vlastnictví Toni Seger (1922 - 2003), která sem přišla ve víře na uzdravení jejího manžela. Jemu bohužel změna klimatu nepomohla a zemřel jeden rok po přistěhování. Po jeho smrti Tony zůstala na místě, začala se starat o uchování památky vzniku tunelu. V dubnu 2002 nás ještě mile přivítala a i přes problémy se sluchem se živě zajímala o to, jak jsme se o jejím tunelu dozvěděli i odkud vlastně pocházíme. Bylo pěkné slyšet jak se ve svém věku ještě zajímá o okolí a ráda vzpomíná na doby dávno minulé.

Tato stránka je součástí webu LaMar & Southwest USA