Cottonwood Charcoal Kilns

California

Dávno před tím, než do jihokalifornské pouště našli cestu turisti, aby zde alespoň na chvíli obdivovali unikátní prostředí národního parku Death Valley, procházeli zdejší nehostinnou krajinou prospektoři hledající náznaky výskytu zlata nebo jiných minerálních bohatství. Již před začátkem 20. století byla pouštní oblast mezi Las Vegas a horským hřebenem Sierra Nevada poseta stovkami různě velkých důlních zařízení, která se snažila ze země vytěžit vše co se dalo následně zpeněžit. Do současnosti zůstalo aktivně činných jen opravdu málo těžebních míst, po ostatních však zůstaly četné památky napříč pouští. Většina důlních osad byla vystavěna jen ze dřeva a tak pokud se minerální ložisko vytěžilo a lidé byli nuceni odejít jinam, vzali sebou téměř vše co se dalo. Zbytek pak postupně likviduje působení extrémních povětrnostních vlivů a dlouhodobé opuštění.

Četné pozůstatky po někdejších důlních činnostech tak postupně mizí, pokud nenašly patřičnou ochranu jako součást nějakého parku nebo historického místa. To je i případ dvojice původních zděných dřevěnouhelných pecí, které byly na západním okraji jezera Owens Lake postaveny v roce 1873. Jejich primární funkcí bylo pálení dřevěného uhlí z vytěžených kmenů v oblasti východního úbočí Sierra Nevady. To bylo přepravováno přes jezero a následně až k dolu Cerro Gordo Mine, kde bylo používáno k tavení vytěžené rudy. Dvojice zdejších pecí je dnes kvůli své ochraně před vandaly obehnána plotem, ale i tak dochází vlivem extrémního počasí k jejich postupnému chátrání a rozpadání. Zděná jádra pecí byla původně zevnitř omítnuta žáruvzdornou vrstvou a zvenčí pak silnou vrstvou ochranné omítky. Ta má nyní na ještě stojících částech pecí hluboké rýhy způsobené deštěm.

Owens Lake bývalo kdysi obrovské jezero hluboké až 76 metrů. Zadržovalo jarní přívaly vod z tajícího sněhu v Sierra Nevadě, nicméně od času poslední doby ledové postupně a velice pozvolna vysychalo. V roce 1913 byl však hlavní přítok jezera odkloněn do akvaduktu zásobující vodou tehdy se prudce rozpínající metropoli Los Angeles. To mělo mimojiné za následek postupné vyschnutí jezera, po němž po roce 1924 zbyla jen bílá vrstva minerálů a solí na jeho někdejším dně. Takže dnes by už málokdo věřil, že před 100 lety zde bylo velké jezero jehož hladinu brázdily dva parníky Bessie Brady a Mollie Stevens převážející kromě jiného i dřevěné uhlí z místních pecí.

Při našich opakovaných zastávkách na tomto místě je po 5,5 letech jasně vidět stupeň chátrání pecí. V roce 2003 měla ještě pravá pec zachovaný hlavní kouřový otvor, který je dnes již zřícený. Pokud v blízké době nepadne rozhodnutí o jejich záchraně bude to znamenat, že po pár letech tu zbyde jen oplocená hromádka cihel a suti. Tím zmizí jeden z mnoha pozůstatků po dávné důlní činnosti a také památka na někdejší kalifornskou historii, která dokládá aktivity lidí ve zdejší poušti.

Tato stránka je součástí webu LaMar & Southwest USA