Meteor Crater  National Natural Landmark

Arizona

[Mapa]

Zhruba 40 mil východně od arizonského města Flagstaff leží, ve vzdálenosti pouhých 5 mil od dálnice Fwy I-40, nejlépe zachovaný meteoritický kráter na Zemi. Před 50 tisíci lety sem dopadl 45 metrů velký nikl-železitý meteroid odhadovanou rychlostí 65 tisíc km/h. Jeho nárazem se uvolnila neskutečná energie rovnající se výbuchu 20 milionů tun TNT, v níž se vesmírné těleso a s ním také část hornin v místě dopadu doslova vypařila. Výbuch vyvrhl v několika vteřinách do vzduchu 300 milionů tun skalního masívu a vytvořil dodnes zřetelně viditelný vyvýšený okrajový prstenec kráteru.

V současnosti je kráter hluboký 168 metrů takže by se do něj bez problému vešla i 60 patrová budova. Okrajový prstenec měří v průměru 1,2 km a zdvihá se nad úroveň okolního rovinatého terénu o 45 metrů, takže je pozorovatelný již z příjezdní cesty. Na severní hraně kráteru bylo vybudováno moderní návštěvní centrum, poskytující přehled informací o vzniku a geologické zajímavosti tohoto místa. Kromě bohatého obchodu překypujícího množstvím suvenýrů je zde i malé muzeum, jehož expozice přináší informace o vzniku kráteru, jeho novodobém zkoumání, ale i ostatních podobných místech na naší planetě. Je v něm vystaveno i několik meteoritů, z nichž největší je 640 kg těžký Holsinger Meteorite představující zatím největší nalezený úlomek z původního vesmírného tělesa.

Původně se všeobecně soudilo, že i tento kráter je sopečného původu stejně jako nedaleké sopečné vrcholky tyčící se severně od města Flagstaff. Jako první vyslovil teorii vzniku dopadem vesmírného tělesa důlní inženýr z Philadelphie Daniel Moreau Barringer, který sem v roce 1902 přišel zkoumat pravděpodobné ložisko železa. Oproti tehdy uznávaným teoriím sopečného vzniku kráteru (výbuch stlačené páry hluboko v podzemí) správně odhadl původ vzniku vlivem dopadu velkého tělesa. Bohužel netušil, že se meteroid před svým dopadem na zem působením atmosféry rozpadl na několik kusů a v okamžiku nárazu se takřka vypařil. Díky tomu tak dalších 26 let marně hledal jeho stopy v naději, že objeví významné ložisko ceněného kovu. 

V průběhu 27 let zkoumání Barringer vyvrtal do dna a stěn kráteru několik pokusných vrtů, z nichž nejhlubší dosáhl hloubky 419 metrů pod úrovní dna kráteru. Celistvý kus meteoritu se v podzemních vrstvách pod kráterem nikdy nenašel, nicméně v jeho okolí bylo nalezeno několik větších kusů vesmírného kovu. První popsaný dokonce již v roce 1886, tedy ještě v době, kdy se věřilo na sopečný původ kráteru. Jedná se zřejmě o kusy oddělené od původního tělesa při průletem atmosférou, které dopadly o několik vteřin opožděně až po samotném vzniku kráteru. Teorie dopadu byla díky novým technikám zkoumání definitivně potvrzena v roce 1960, tedy až 58 let po svém vyslovení.

Zdejší naprosto jedinečný terén využila v minulosti i NASA jako oficiální místo pro přípravu a tréning svých budoucích astronautů vesmírného programu Apollo. Svými vlastnostmi se totiž velice podobá prostředí na Měsíci. Přímo v areálu muzea je vybudovaná stěna slávy uvádějící jména všech amerických astronautů. V roce 1968 byla lokalita prohlášena za národní přírodní památku, čímž se jí dostalo patřičné ochrany. V současnosti je kráter spravován soukromou společností patřící rodině potomků inženýra Barringera. Na rozdíl od ostatních sopečnách kráterů v oblasti celého US Southwest nejde v tomto případě jen o prostou díru do země nebo o sopečný kužel. Zde je vše pečlivě organizované a proto mnohé návštěvníky překvapí i skutečnost, že je celá oblast oplocená a po skončení uzavírací doby se dovnitř nikdo nedostane.

Ze samotné hrany kráteru je nádherný výhled na jeho dno a stěny, několik napevno přidělaných dalekohledů upozorňuje na detaily, které by mohly být pouhým okem přehlédnuty. Jedná se zejména o pozůstatky někdejší těžby zkoumající původ kráteru, ale také některá geologicky zajímavá místa.

Tato stránka je součástí webu LaMar & Southwest USA